REPORT OD VENDULKY:
IPRIMACUP Hradec Králové 67km poctivé bikedřiny.
Letos není tolik nalítáno, ale počasí přeje a já se vítám s kamarádkami na startu. Koridor se plní. Děsí mě ty hromadné starty, takže než nás auto provede městem a vypustí do pole, tak hlavně nespadnout.
Konečně v terénu, snažím se držet těch létavců, Garmin mi píše 40km/h na biku? A já nejsem schopna se uviset. Co jsou to? Mimozemšťani?
Hledám si ideální tempo, lidu mraky. Konečně skupinka, která neblázní. Nechám se tahat co s nimi dávám. Furt jedeme 32km/h. Ani nvm jak a už jsme na 28km v prvních technikách. Tohle je nekonečné nacvičování kořenů, motanic, lávek, výjezdů, sjezdů a seskakování a naskakování na kolo. Už ani nvm kolikrát jsem se s ním proběhla. V lesních trailech, kdy vyjíždíme a sjíždíme najednou registruji šrumec. Jeden závodník nestačil zareagovat na jeden z mnoha dropů a hodil tlamičku. Obličej jak zápasník MMA, nos na maděru a rozhodně ne na svém místě, krve plno. Rychle první pomoc, hlava, omdlívání a pádím oznámit úraz. Naštěstí jsou hned za 500m organizátoři.
Skupinka mi odjela, ale v těch 20km technikách je to fuk. Konečně průjezd do Marokánky, letos mi to tahá a letí. Sjezd po písku je letos volný pád, to jezdí jen magoři. Průjezd mezi stroji lomu a na lávku přes brod a do brodu. Dnes ji dávám i s dropem přes pařez. Sice to tam píchnu, ale ustojím. A už se míchám s kratši trasou. V nohách 50km a zase motanice v kořenových technikách, dropech a singlech. Tady je to nanic, když chytnu závodníky z krátké trati. Je nás tu moc. Pán přede mnou velikosti 2m a 130kg v růžovém dresu (je mi sympatický) v jednom sjezdu, kdy točí mezi stromy, kořeny a dropy, jeden neustojí z leknutí zahamtne brzdy a už stojí na předním kole. Nádherná podívaná jak pomalu setrvačností a gravitací přepadne na záda. No co to s těmi lidmi je. Už jsem u něj "jsi ok?". Šlyším sympatickým tónem spoustu nadávek, že už je to podruhé a že je dobrej. Bylo to prý do měkkého. Sbírá se a jede za mnou. Asi za 3km lehne znova, zase na body 10/10. Už se mu neskrývaně směji, ale pán je velmi milý a nadává s humorem. Asi bude večer dost potlučený.
Tohle mi ale vzalo dost sil a taky nebyl čas pít. Najednou mi dojde. Už to je jen 10km, napít, najíst. Potkám kolegu z A trati, evidentně je na tom podobně. Nabídnu mu jídlo a spolujízdu. Krásně se dotáhneme do cíle.
A já? Mega osobák, oproti loňsku o hodinu a předloňsku o 20minut. Jelo se nádherně, maximálně spoko a 4. místo o 15s v naší nadupané kategorii beru.
Hlavně jsem zase posunula ty svoje techniky, co jsem nejezdila, tak teď po hlavě a ono to šlo. Radost.
Děkuji Pavel Praský za doprovod s Čarodějem a Jakub Merle za přípravu.
KOME KLUB Kraslice #MTB #mojemalavitezstvi
Comments